Přemýšlím, zda začít chválou nebo připomínkami a bohužel musím konstatovat, že mě vlastně nic moc k pochválení nenapadá. Samozřejmě je to z velké části dáno tím, že jsem se v tomto případě nemohla nevyhnout srovnání s letošním Prague Food Festivalem, který patří do úplně jiné ligy. Ale vezmu to hezky po pořádku. Hlavním problémem celého Gastro Food Festu je absolutní nedostatek informací, což považuji za zásadní chybu (alespoň tedy pro mě). Když jdu na nějakou akci, tak chci znát program a další podstatné informace. Organizátoři to vidí ale očividně jinak, a tak program a jmenný seznam vystavovatelů zveřejnili až den před konáním akce. Se zveřejním přehledu nabízených jídel si hlavu nedělali vůbec.
Akce se konala na výstavišti v Litoměřicích, část stánků byla venkovních, většina byla umístěna ve dvou halách. V halách se také konaly cooking show, při kterých na podiu vařili známí kuchaři. Navíc bylo možno si zaplatit ochutnávku jídel z těchto show, která byla ale pro omezený počet lidí. Z těch nejznámějších zde předváděl cooking show Marek Raditsch, Radek Šubrt a Radek David. Problém jsem opět viděla v tom, že nikde nebylo předem uvedeno, jakým způsobem cooking show vlastně probíhá a přehled jídel, které kuchaři vařili si člověk musel vyčist z mnoha příspěvků na facebookové zdi akce. Dokonce ani hostesky na místě, u kterých se dalo na show registrovat nevěděly, co přesně kdo vaří.
Stejně jako na Prague Food Festivalu se platí speciální měnou, v tomto případě se nazývá Liťák a cena jednoho Liťáku byla 25 korun, takže finanční stránka akce je rozhodně příjemnější. Na druhou stranu zde také bylo podstatně méně zajímavých kuchařských jmen a restaurací. Tedy, abych byla přesná, čistokrevných restauraci byste napočítali na prstech jedné ruky..
Nabízená jídla mi nepřišla moc zajímavá a ta zajímavá byla taková, která jsou pro mne moc těžká. Kvůli tomu jsme toho také moc neochutnali. Začali jsme u cateringu Šafrán trhaným vepřovým s dýňovým salátem v bramborové bulce, takže prostě takový burger. Na první pohled vypadal burger dobře, ale bulka nebyla vůbec opečená, maso bylo trochu sušší a celkově byl burger trochu nevýrazný a hlavně byl příliš velký, takže pokud bych si ho dala třeba já, tak by se do mne už nic nevešlo. Dále jsme zde měli kachní prsa, která jsme ale dostaly studená, takže to už nebylo úplně ono.
U dalších stánků se často opakovaly variace na burgery, kterých jsem za poslední dobu ale už přesycená, takže jsem hledala něco jiného. Nakonec jsme zkusili kukuřičnou polévku s chobotnicí a vepřová líčka od stánku Bonduelle, který zde během jedné cooking show měl prezentovat Radek David. Polévka byla příliš kořeněna a moc mě nezaujala. Líčka byla zase zauzená, což nebylo nikde uvedeno a já zauzené maso nemám ráda, takže asi tak.
Dale jsme u různých stánků ochutnali pohankový tatarák (nevím, proč se všechny zeleninové pomazánky teď nazývají tatarákem) a malý větrníček. Tatarák byl v rámci možností dobrý, větrník mě příliš nenadchl a určitě jsem jedla už lepší. Jelikož jsme na další ochutnávky neměli chuť ani náladu, tak jsme se poslední Liťáky rozhodly utratit za hruškovou pěnu. Chuťově byla pěna dobrá i když byla usazená na poměrně tuhém bufleru (což je druh piškotu). Střed pěny pak tvořilo hruškové želé se skořicí, které bylo, nevím proč, obarveno na fialovo.
Abych to tedy celé shrnula. Samotná akce by snad nebyla až tak špatná, kdybych věděla co mě čeká a šla tam bez jakéhokoli gurmánského očekávání. Snad budou organizátoři příští rok trošku více naladěni na sdílení informací.
Komentáře
Okomentovat