Tak máme za sebou další ročník Prague food festivalu. Ročník 2018 se opět konal na Vyšehradě a počasí i letos více než přálo. Příjemné posezení ve stínu pod stromy s vynikajícím jídlem nemá prostě chybu. Po loňské návštěvě jsme už věděli, co nás čeká, takže jsme se tentokrát tolik nepřipravovali a ochutnávku jídel jsme nechali spíše na momentální chuti a také na skutečném vzhledu jídla, které se mnohdy lišilo od toho, co jsem si pod názvem představovala. Já jsem navíc dočasně limitována v konzumaci některých potravin, takže jsem mohla zapomenout na steaky a veškeré nepropečené maso a syrové ryby, čímž se mi možnost výběru značně zúžila. Alespoň jsem se moc nepřejedla:-)
Zúčastněné restaurace a stánky byli poměrně podobné těm loňským, ovšem stejně jako loni se některé účastnili jen jeden den (a většinou ten stejný jako loni). My jsme z časových důvodů tentokrát vyrazili v neděli, takže jsme měli na výběr z mnoha pro nás nových restaurací.
Degustaci jsme začali u stánku restaurace V Zahradě trhaným vepřovým kolenem v briošce se zelím a cibulovou majonézou. Výběr to byl více než dobrý, bohatě naplněná měkoučká houstička neměla chybu.
Po tak vydařeném začátku bylo těžké najít vhodného nástupce. Po roce jsme zavítali opět ke stánku restaurace Le Grill, jejich svíčková v bylinkách vypadala báječně, ale z výše uvedených důvodů jsem jí musela oželet a vzít za vděk pečenou vepřovou kýtou s nakládanou zeleninou, tomatovým chipsem a rukolou. Pod názvem jsem si představovala něco docela jiného, ale díky tomu, že jídlo (stejně jako u většiny stánků) bylo vystaveno na ukázku, jsem věděla, do čeho jdu. Výsledek byl pro mě ale zklamání, maso bylo téměř bez chuti a připomínalo cosi mezi sekanou a jitrnicí. Situaci zachraňovala nakládaná zelenina, které by ale muselo být mnohem více, aby uspokojila mé chuťové pohárky. Le Grill mě tedy ani tentokrát k návštěvě restaurace nepřesvědčil.
Na zlepšení nálady jsme se vydali ke Kobe Steak Grill Sushi. Ochutnali jsme wagyu flap steak připravený sous-vide, marinovaný v koňaku a skořici s omáčkou z hrubozrnné hořčice, kořenová zeleninou, houbami shitake a máslovou brioškou. Jediným problémem tohoto jídla bylo, jak ukrojit steak plastovým nožem, vše ostatní bylo geniální:-) Přítel zde dále ochutnal california sushi, které si také chválil.
Po menší odmlce a času na slehnutí jsme zamířili ke stánku Asociace kuchařů a cukrářů ČR. Celé jejich menu vypadalo lákavě, bohužel svíčkovou jsem raději opět vynechala. Předkrm sušený jelení hřbet s pečeným jablkem, mrkví a mazancem se na první ochutnání tvářil nezajímavě, po několika soustech, kdy se všechny chutě propojily, jsem musela uznat, že spojení je to velice dobřé. Ze stejného stánku jsme pak neodolali dezertu. Perník s meruňkami a švestkami, karamelem a zmrzlinou z přepuštěného másla byl neskutečně vláčný a zmrzlina jemné máslové chuti.
Na konci dne jsme řešili co se zbylými 4 grandy. Rozhodli jsme je rozdělit. Za polovinu jsme si koupili kelímek duroc škvarků z udírny restaurace V Zahradě. Škvarky jsme ochutnali, ale nechali jsme si je na doma, protože v panujícím vedru a bez pečiva bychom si je dostatečně nevychutnali, což by byla škoda, neb byly opravdu vynikající.
Poslední grandy pak padli na japonský cheesecake od Yoshihashi Sushi. Cheesecake sám o sobě nebyl nijak výjimečný, pouze mu chyběla sušenková vrstva, takže to byl takový tvarožník. Výjimečná byla pouze doba, kterou jsme na něj museli čekat. Festivalové menu restaurace bylo tak složité, že objednávky se vyřizovaly po jedné a kuchaři působili dost neorganizovaně a nepřesvědčivě, ačkoliv to tak být ve skutečnosti nemusí.
Oproti loňskému ročníku jsme ochutnali o něco méně, ale přesto jsme se najedli:-) Při rekapitulaci ochutnaných jídel jsme jako našeho vítěze vyhlásili trhané koleno v briošce v těsném závěsu s wagyu steakem. Co za dobroty nám připraví asi příští ročník…
Zúčastněné restaurace a stánky byli poměrně podobné těm loňským, ovšem stejně jako loni se některé účastnili jen jeden den (a většinou ten stejný jako loni). My jsme z časových důvodů tentokrát vyrazili v neděli, takže jsme měli na výběr z mnoha pro nás nových restaurací.
Degustaci jsme začali u stánku restaurace V Zahradě trhaným vepřovým kolenem v briošce se zelím a cibulovou majonézou. Výběr to byl více než dobrý, bohatě naplněná měkoučká houstička neměla chybu.Po tak vydařeném začátku bylo těžké najít vhodného nástupce. Po roce jsme zavítali opět ke stánku restaurace Le Grill, jejich svíčková v bylinkách vypadala báječně, ale z výše uvedených důvodů jsem jí musela oželet a vzít za vděk pečenou vepřovou kýtou s nakládanou zeleninou, tomatovým chipsem a rukolou. Pod názvem jsem si představovala něco docela jiného, ale díky tomu, že jídlo (stejně jako u většiny stánků) bylo vystaveno na ukázku, jsem věděla, do čeho jdu. Výsledek byl pro mě ale zklamání, maso bylo téměř bez chuti a připomínalo cosi mezi sekanou a jitrnicí. Situaci zachraňovala nakládaná zelenina, které by ale muselo být mnohem více, aby uspokojila mé chuťové pohárky. Le Grill mě tedy ani tentokrát k návštěvě restaurace nepřesvědčil.
Na zlepšení nálady jsme se vydali ke Kobe Steak Grill Sushi. Ochutnali jsme wagyu flap steak připravený sous-vide, marinovaný v koňaku a skořici s omáčkou z hrubozrnné hořčice, kořenová zeleninou, houbami shitake a máslovou brioškou. Jediným problémem tohoto jídla bylo, jak ukrojit steak plastovým nožem, vše ostatní bylo geniální:-) Přítel zde dále ochutnal california sushi, které si také chválil.
Po menší odmlce a času na slehnutí jsme zamířili ke stánku Asociace kuchařů a cukrářů ČR. Celé jejich menu vypadalo lákavě, bohužel svíčkovou jsem raději opět vynechala. Předkrm sušený jelení hřbet s pečeným jablkem, mrkví a mazancem se na první ochutnání tvářil nezajímavě, po několika soustech, kdy se všechny chutě propojily, jsem musela uznat, že spojení je to velice dobřé. Ze stejného stánku jsme pak neodolali dezertu. Perník s meruňkami a švestkami, karamelem a zmrzlinou z přepuštěného másla byl neskutečně vláčný a zmrzlina jemné máslové chuti.
Na konci dne jsme řešili co se zbylými 4 grandy. Rozhodli jsme je rozdělit. Za polovinu jsme si koupili kelímek duroc škvarků z udírny restaurace V Zahradě. Škvarky jsme ochutnali, ale nechali jsme si je na doma, protože v panujícím vedru a bez pečiva bychom si je dostatečně nevychutnali, což by byla škoda, neb byly opravdu vynikající.
Poslední grandy pak padli na japonský cheesecake od Yoshihashi Sushi. Cheesecake sám o sobě nebyl nijak výjimečný, pouze mu chyběla sušenková vrstva, takže to byl takový tvarožník. Výjimečná byla pouze doba, kterou jsme na něj museli čekat. Festivalové menu restaurace bylo tak složité, že objednávky se vyřizovaly po jedné a kuchaři působili dost neorganizovaně a nepřesvědčivě, ačkoliv to tak být ve skutečnosti nemusí.
Oproti loňskému ročníku jsme ochutnali o něco méně, ale přesto jsme se najedli:-) Při rekapitulaci ochutnaných jídel jsme jako našeho vítěze vyhlásili trhané koleno v briošce v těsném závěsu s wagyu steakem. Co za dobroty nám připraví asi příští ročník…
Komentáře
Okomentovat