Naše druhá návštěva v rámci GRF18 se uskutečnila v Průhonicích v Babiččině zahradě. Tentokrát jsme tedy zvolili typicky české jídlo. V Průhonicích u Prahy jsem byla poprvé a překvapilo mě, jak je obec hezká a kolik je tam různých restaurací a hotelů. Cíl naší cesty byl ovšem jasný. Vzhledem k tomu, že jsme jeli na večeři a přijeli jsme za tmy, tak jsme nemohli zhodnotit exteriér restaurace ani přilehlou zahradu.Babiččina zahrada je koncipována tak, abyste se zde cítily jako u babičky, což se poměrně daří. V restauraci najdete krásná kachlová kamna, dřevěný nábytek a záclonky a závěsy přesně jako u babičky na chalupě. S interiérem restaurace mi bohužel neladily toalety, které se nacházely v části patřící k penzionu a byly takovým nepovedeným spojením zámeckého stylu s moderním vybavením. Další nedotaženosti se nacházeli přímo na stole, můj talířek na pečivo měl uštípnutý okraj a přítel měl pro změnu ohnuté hroty vidličky, což by sice u babičky nevadilo, ale v restauraci to nepotěší.
Před samotným začátkem večeře nám obsluha přinesla ke stolu tabuli s napsaným menu, které také představila. Opět jsme nepili alkohol, takže jsme uvítali možnost dát si nealkoholické pivo a domácí grepovou limonádu. Limonáda mě bohužel vůbec neoslovila, protože mi v ní chyběla perlivá voda, takto to byla pouze voda se šťávou a kousky grepu.
Degustaci jsme začali domácí škvarkovou pomazánkou s pečivem. Pomazánka i chléb byli opravdu vynikající, rohlík se sýrem, který jsme také dostali se mi moc nehodil, ačkoliv samotný byl také dobrý.
Následovala paštika z kuřecích a kachních jater, malinové želé, maliny a opečená brioška. Spojení jemné paštiky s lehce nakyslou chutí malin nemělo chybu. Podávaná brioška, která byla lehce nasládlá mi příliš neladila, takže jsem využila zbylý chléb.
Na hlavní chod dančí hřbet v perníku, pyré z pastináku, kaštanové krokety, kapusta, omáčka z červeného vína jsem se velice těšila. Výborné maso, omáčka v kombinaci s perníkem chutnala jako svařené víno, jemné pyré a svěží křupavá kapusta (o které jsem si doteď myslela, že jí nemám ráda) tvořili zdařilou kombinaci. Jen kaštanové krokety mi přišli takové nijaké a vlastně skoro zbytečné.
Od dezertu jsem vůbec nevěděla co očekávat, vzhledem k tomu jak byl popsán se asi ani není čemu divit - čokoláda Gianduja, kávová espuma, parfait z červeného rybízu, meringue a gel z černého rybízu. Na talíři se toho na dezert sešlo překvapivě hodně a vše odpovídalo popisu, navíc zde byli pouze nadrobené kakaové sušenky a čerstvý červený rybíz (zajímalo by mě, kde se takhle v zimě shání). Jednotlivé prvky dezertu mi chutnaly, ale jako celek mi to moc smysl nedávalo. Vynikající liskooříšková čokoláda, mražená rybízová pěna a obzvlášť gel z černého rybízu, který absolutně miluji, mi moc chutnali. Kávová pěna nebyla špatná, ale konzistencí mi moc neseděla. Bylo to tedy jako bych měla tři různé dezerty na jednom talíři.
Celkově panuje v restauraci velice příjemná a uvolněná atmosféra. Tatarák Vám umelou přímo u Vašeho stolu a polévku dostanete ve stylových červených kastrůlcích s puntíky. Přístup obsluhy mi seděl, nebyla moc škrobená a přesto úslužná. Navíc jsme při odchodu dostali jako pozornost na cestu buchty s povidly, které byly velice dobré a vláčné. Takže přes malé drobnosti jsme odcházeli spokojeni.
Komentáře
Okomentovat